Tři oříšky pro Popelku patří k nejoblíbenějším českým pohádkám, ani jim se ale nevyhnuly chyby. Pozorným divákům neunikly měnící se detaily v záběrech, včetně barvy Popelčiných punčoch.
Vánoční televizní program si bez Tří oříšků pro Popelku snad ani nejde představit. Libuše Šafránková v nich projíždí zasněženou krajinou, utíká před princem a předvádí kousky, které by od obyčejné dívky z chalupy nikdo nečekal. Při natáčení ale tvůrci neuhlídali všechno. Některé chyby jsou vidět celkem dobře, jiné až při pozornějším sledování. A není jich zrovna málo.
Třeba Popelčiny punčochy. Když jede na koni lesem, v jednotlivých záběrech se mění jejich barva. Chvíli vypadají bílé, pak mají namodralý odstín. Šafránková přitom samozřejmě neměla během jedné jízdy čas se převlékat. Rozdíl vznikl mezi jednotlivými záběry, které se natáčely odděleně. Pro většinu diváků je to detail, který snadno přehlédnou. Kdo si ale pohádku pouští každý rok, může si podobných nesrovnalostí všimnout.
Prádlo se přesunulo na druhou stranu
Pozornosti některých diváků neunikla ani scéna u potoka, v níž Popelka pere prádlo. V jednom záběru ho má uložené na jedné straně, po střihu se však jeho poloha změní. Podobné detaily se do filmů dostávají poměrně snadno, jednotlivé části scény se totiž často natáčejí opakovaně a ne vždy se podaří zachovat naprosto stejné rozmístění všech předmětů.
Další nesrovnalost se objeví ve chvíli, kdy macecha vysype na zem čočku s kukuřicí a Dora se ji chystá přebrat. Botou udělá v hromádce kolečko, které v pozdějším záběru zmizí. Popelka tak sice dostane svůj úkol, ale stopa po Dořině botě se mezitím ztratí.
Liška po honu vypadá jinak
Při princově honu se dá všimnout dalšího rozdílu. Liška, kterou lovci pronásledují, vypadá v pohybu jinak než zvíře, které pak zvedají ze sněhu. V následujícím záběru působí její srst světleji a celé zvíře je nápadně hubenější. Divák, který se soustředí hlavně na děj, si toho možná ani nevšimne. Při podrobnějším sledování je ale rozdíl patrný.
Změny mezi záběry se nevyhnuly ani koním. V některých scénách se podle filmových fanoušků zamění Popelčin Jurášek s princovým grošákem, případně princův kůň v záběru chybí, přestože by tam podle návaznosti děje měl být. U pohádky, v níž mají koně důležitou roli, jde o detail, který pozornému divákovi snadno padne do oka.
V pozadí se objevil sloup elektrického vedení
Při scéně, v níž Vincek v podání Vladimíra Menšíka pracuje v sadu, býval v pozadí vidět také sloup elektrického vedení. Do pohádkového světa, který má připomínat dávnou minulost, se tak na chvíli dostal prvek moderní doby. Ovšem nutno říct, že sloup při pozdější úpravě filmu odstraněn, takže v novějších verzích už nemusí být vidět. Nicméně, kdo si pohádku pamatuje ze starších televizních vysílání, mohl si ho všimnout.
Podobné drobnosti na oblíbenosti Popelky nic nemění. Film Václava Vorlíčka se i po desetiletích pravidelně vrací na obrazovky a diváci v něm stále nacházejí nové detaily. Právě to je na starých pohádkách příjemné: člověk je zná téměř nazpaměť, a přesto ho při dalším sledování může něco překvapit.
Zdroje: redakce, pohádka Tři oříšky pro Popelku, idnes.cz, kinobox.cz