Prošla si soutěžemi The Voice i SuperStar, zpívala v kapele The Stone, pak si založila vlastní. Eliška Kotálová (25) zpívá od dětství a teď se chystá vydat své první album. Když zrovna nezpívá, největší radost jí dělají děti kolem. Pracovala v mateřské školce, studovala pedagogickou školu a dnes je už sama maminkou.
Na platformě Donio chce vybrat 150 tisíc korun, které by jí pomohly splnit celoživotní sen. Svým fanouškům slibuje, že album MOMENTY nebude jen o ní, ale každý si v tom najde kus sebe. Jak deska vznikala a která píseň je pro ni srdcovou záležitostí? Proč je dnes pro hudebníka těžké ve světě plném tvůrců uspět, a jakou roli v tom hrají sociální sítě? Na to i další jsme se Elišky Kotálové zeptali v následujícím rozhovoru.
V minulosti jste si zkusila soutěže The Voice i SuperStar. Jak se na tuto zkušenost díváte dnes s odstupem času?
Jsem ráda, že jsem se přihlásila a vyzkoušela, jak to v pěveckých televizních soutěžích chodí, jak probíhá natáčení a rozhovory. Poznala jsem nespočet talentovaných lidí a utvrdila jsem se v tom, že rodina mě bude v hudbě vždy podporovat, ať už uspěji, či ne.
Kdybyste si dnes vybírala, do které z nich byste šla znovu bez váhání?
Už bych do televizní soutěže nešla, ale pokud bych si musela vybrat, tak tím, že jsem se v The Voice dostala až na natáčení, tak bych zkusila SuperStar. Tam jsem sice prošla všemi koly, ale nedostala jsem se na natáčení, jelikož mi řekli, že jsem už v televizi byla. Ale stoupnout si před hvězdnou porotu by byl určitě zážitek.
Co vám televizní soutěže daly a co naopak vzaly?
Soutěž mi dodala trošku sebevědomí, když jsem se z těch mnoha zpěváků dostala až na natáčení, ale spíš mi víc vzala. Když se nikdo z porotců neotočil, tak jsem si říkala, že nejsem dost dobrá a odcházela jsem s velkým zklamáním. Zpívat jsem ale nepřestala, ba naopak jsem na sobě začala víc pracovat. Několik let jsem zpívala se zábavovou kapelou na jižní Moravě a před pár lety jsem si založila vlastní kapelu Eliška&band, se kterou děláme radost lidem především na svatbách či festivalech a když vidím, že lidé tleskají nebo zaujatě stojí a koukají, jak zpívám a jak hrajeme, tak to je pro mě odměna. Pokračovala jsem ve psaní písniček, takže po tvůrčí stránce jsem se posunula dál.
Změnila vás tahle zkušenost jako zpěvačku?
Každá zkušenost člověka trošku změní. Uvědomila jsem si, že na sobě musím víc pracovat, trénovat, vyzpívat se, protože nikdo jiný to za mě neudělá, ale hlavně mě to musí bavit. Konkurence je všude plno a člověk se musí posouvat stále dopředu a nezůstat na jednom místě.
Kdy přišel moment, kdy jste si řekla: teď už chci jít vlastní cestou, bez soutěží a tlaků kolem?
Vlastní cestou jsem chtěla jít vždycky, jen jsem čekala na ten správný čas a ten byl, když jsem odešla ze zábavové kapely a založila si vlastní. Od té doby mi začalo vše dávat smysl. Roku 2020 jsem složila písničku Žít a měla jsem možnost ji nahrát v domácím studiu u talentovaného muzikanta. Nahlédla jsem tak do profi světa nahrávání a procesu vytváření songu a hodně mě to bavilo. Následně mě oslovil jeden klučina, teď už můj kamarád a producent, jestli bych nechtěla nahrát jednu písničku, kterou složil. Od té doby spolupracujeme, tvoříme písničky a připravujeme mé první album MOMENTY.
Aktuálně připravujete autorské album a rozhodla jste se na jeho vznik uspořádat veřejnou sbírku. Proč jste zvolila právě tuto cestu?
Není to plně autorské album, budou tam i písničky, které jsem složila já, ale také písničky, které pro mě složil někdo jiný. Tvorba alba MOMENTY a písniček celkově je krásná věc, ale také finančně náročná, o čemž se podle mě málo mluví. Náklady na studio, hudební produkci, mix&master a náklady s tímto spojené, jsou bohužel hodně vysoké a tím, že jsem momentálně na mateřské dovolené, si album sama nemůžu dovolit.
Na co konkrétně budou peníze ze sbírky použity a bez čeho by album nemohlo vzniknout?
Vybrané prostředky budou použity na pokrytí nákladů za nahrávací studio, mix, mastering, hudební produkci, výrobu CD, grafické zpracování alba, promo. Případně výroba mého vysněného vinylu a vytvoření videoklipů k písním, ale sbírka končí již v neděli 15. února 2026 a bohužel není vybraná ani půlka z požadované částky. Album by určitě nemohlo vzniknout bez pomoci lidí, kteří na sbírku přispěli a pomohli mi na mé cestě za prvním albem. Moc si vážím každého příspěvku.
Jak náročné je dnes vydat album nezávisle, bez velkého vydavatelství v zádech?
Toto album bude moje úplně první, tudíž nevím, jaké je to vydat album pod velkým vydavatelstvím. Album nahrávám v nahrávacím studiu v MaMu v Žabčicích a jsem s nimi velmi spokojená.
Na čem vám u alba záleží nejvíc?
U tohoto alba mi nejvíce záleží na tom, aby mělo duši. Aby písničky v lidech něco zanechaly. Aby to v lidech něco otevřelo, něco připomnělo. Aby to nebyla jen sbírka písní, ale album, ke kterému se lidé budou vracet v různých momentech života.
Podle čeho jste vybírala písně, které se na album dostanou?
Abych uzavřela jednu kapitolu a mohla tvořit další písně, chtěla bych mít všechny dosavadní vydané písničky na jednom místě na albu. Ještě diskutujeme o tom, zda to bude vůbec možné, ale doufám v to, že to půjde. Všechny vydané písničky jsou momenty z mého života nebo okolí, proto se bude album jmenovat MOMENTY.
Je některá skladba pro vás osobně nejintimnější nebo nejtěžší na sdílení?
Hodně náročná je pro mě písnička ONI. Je o všech, kteří již nejsou mezi námi, tak je pro mě těžší o tom zpívat, jelikož si na ně vždy vzpomenu.
Jak moc je vaše tvorba autobiografická a kde naopak necháváte prostor fantazii nebo příběhům jiných?
Řekla bych, že je to tak půl napůl. Při psaní se inspiruji ze svého života i ze života ostatních. Z různých příběhů a událostí. Ráda jsem psala písničky ve vlaku, když jsem jezdívala do školy. Teď píšu v každé volné chvíli, kterých není mnoho, jelikož spoustu času věnuji svému synovi, rodině i kapele, takže se v tom snažím najít kompromis.
Je pro autory těžké v dnešní době uspět? Hudebníků je mnoho, doba sociálních sítí nahrává tomu, že je vidět ten, kdo má největší dosahy. Je to dnes ještě vůbec o talentu?
Rozhodně je to těžké, zvlášť když člověk nemá kontakty a moc financí. A ještě teď, v době sociálních sítí je důležité být na nich aktivní. Cílem není mít hodně sledujících, ale najít ty, které ta hudba baví a naplňuje. Protože bez fanoušků to nejde. Bez talentu by to ani nešlo, ale “dělat hudbu” neznamená v dnešní době jenom “dělat hudbu”.
Co byste chtěla, aby si posluchač z vašeho CD odnesl? Jaký pocit?
Když bude někdo poslouchat CD, chtěla bych, aby se cítil hlavně uvolněně, s dobrým pocitem a aby se v těch písničkách našel. Třeba píseň “V srdci tě mám” je spíše pro maminky, “Píseň neumírá” pro ty, kterým se moc nedaří, “Úsměvům” pro všechny ženy a slečny, které by se měly více usmívat a “Žít” je pro zamilované, kteří mají občas ve vztahu neshody. Věřím, že každý si najde tu svoji.
Kdybyste mohla něco vzkázat mladým zpěvačkám, které sní o soutěžích a rychlém úspěchu, co by to bylo?
Pokud o tom někdo touží, nejsem proti tomu, aby si to vyzkoušel a udělal si obrázek sám, ale rychlý úspěch k ničemu není. Trénuj, buď konzistentní a snaž se být originální, ono se ti to vrátí.
Pokud byste chtěli Elišku podpořit v jejím snu, sbírku pořádá prostřednictvím platformy Donio.