Máte neustále pocit, že nejste dost dobří nebo že na nějakou práci prostě nemáte? Možná trpíte takzvaným “impostor syndromem”. Syndrom podvodníka, jak se původní název do češtiny překládá, byl psychology poprvé popsán v 70. letech minulého století. Dotýkat se může úplně všech, bez ohledu na věkovou kategorii, pohlaví nebo společenskou vrstvu. Setkávají se s ním studenti, řadoví pracovníci, ale i vysoce postavení manažeři nebo politici.
Proč by se někdo měl takhle cítit?
Lidé se syndromem podvodníka jsou ve většině případů úspěšní, ale nevěří si ve svých výkonech, připadají si nedostatečně kvalifikovaní, nedokážou ocenit své schopnosti a přisuzují úspěchy náhodám. Syndrom podvodníka je často způsoben například přehnaným očekáváním, ambicemi a tlakem ze strany rodiny už v raném dětství. „Dítě, které nebylo v očích rodičů nikdy dost dobré, nemůže mít logicky ani pocit, že je úspěšným studentem nebo zaměstnancem. Personalisté se s tím setkávají dnes a denně. Lidé si zkrátka nevěří, a to se pak podepisuje na jejich psychickém stavu, který jde ruku v ruce třeba s kariérním postupem,“ komentuje situaci v pracovním prostředí Honza Klusoň z Welcome to the Jungle. Vliv na nepříjemné pocity ze svých výkonů může mít ale i sociální postavení, pohlaví, nebo přehnaný perfekcionismus jedince.
Jak se toho ale jednou pro vždy zbavit?
Ačkoliv může být syndrom podvodníka spojen například s úzkostmi nebo depresí, sám o sobě se jako duševní porucha neklasifikuje. Zbavit se ho, a to alespoň částečně, se dá mnoha jednoduchými způsoby. Důležité je být trpělivý, nebát se vystoupit z komfortní zóny a otevřít se novým řešením.
Opusťte svou sociální bublinu
Známe to všichni – kolegové se těší z úspěchů v práci, kupují si nové auto, staví dům, plánují svatbu a vy se mezitím každý večer vracíte do svého prázdného pronajatého bytu. Vyšší plat nebo třeba partner v nedohlednu. V tuto chvíli je důležité si uvědomit, že se srovnáváte s lidmi, kteří mohou mít úplně jiné sociální zázemí, pracují ve firmě déle než vy, nebo jsou starší. Občas stačí podívat se kolem sebe i jinde než „mezi svými“, a najednou bude jasné, že jste toho dokázali jednoduše tolik, kolik jste jen mohli. Vše má svůj čas.
Stanovujte si reálné cíle a manifestujte pozitivní výsledek
„Tak tohle nikdy nemůžu zvládnout!“ Věta, kterou ve svém životě řekl snad každý. Ať už to ale bylo ve škole před testem, nebo před pracovní výzvou, nikdy nevěstila nic dobrého. Automaticky tím totiž sami sebe přesvědčíte, že selžete, a pak není takové překvapení, když se to doopravdy stane, že? Zkuste si raději říct: „Pokusím se to zvládnout tak, jak nejlépe to půjde.“
Když se na překážky nahlíží pozitivně, je větší šance je překonat. Psychika v tomto ohledu hraje obrovskou roli. Je ale na místě stanovovat si takové cíle, které je možné zvládnout. Pokud tedy cítíte, že je na vás něco opravdu až moc, nebojte se říct si o pomoc nebo svůj cíl odsunout na dobu, kdy na něj budete mít jak schopnosti, tak kapacitu.
Reflektujte a zapisujte
Papír, tužka a vlastní tok myšlenek je někdy takzvaně „lepší než deset doktorů“. Po dokončení každého náročného pracovního projektu si udělejte chvilku jen sami pro sebe a své pocity. Sepište si jak klady, tak zápory odvedené práce a zhodnoťte, co se vám povedlo a co byste příště naopak udělali jinak. V rámci sebereflexe je dobré ocenit své úspěchy a zbytečně se nepranýřovat za chyby. Těmi se přece člověk učí, a proto je nesmysl vnímat je negativně. Naopak, sbírate zkušenosti do dalších let.
Není ostuda vyhledat odbornou pomoc
Pokud máte pocit, že si se syndromem podvodníka sami neporadíte, neváhejte se obrátit na psychologa, kariérního poradce nebo například kouče. „Firmy v rámci well-beingu zaměstnancům často nabízí různé druhy seberozvojových workshopů nebo koučing. Jsou to důležité kroky a zaměstnavatelé by měli na takové věci alespoň přispívat. V dnešní době jsou pracovníci často pod obrovským tlakem a na jejich psychické zdraví by se nemělo zapomínat,“ dodává Honza Klusoň.
Hlavně zachovat klid
Ať už syndrom podvodníka řešíte jakkoliv, buďte trpěliví a nezoufejte, pokud se ten nepříjemný pocit čas od času na chvíli objeví. Každý o sobě pochybuje a není možné si neustále myslet, že jste hvězda. Nezapomínejte pravidelně relaxovat a občas trochu upustit páru. Nervy máme totiž všichni jenom jedny.
Zdroj: redakce, Welcome To The Jungle