Vypadá, že ji hned tak něco nepoloží. Možná je to pravda, ale i moderátorka Rock Radia a zpěvačka Annabelle Fárová má za sebou chvíle, které by nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Ve svém novém podcastu Vařený žáby se rozhodla prolomit mlčení a přiznala, že zažila domácí násilí.
Už jste slyšeli o podcastu Vařený žáby? Vyžaduje to pořádnou porci odvahy začít veřejně mluvit o tom, co se ve vztazích odehrává za zavřenými dveřmi. Zpěvačka Annabelle Fárová a terapeutka Magdalena Joy se přesto rozhodly ukázat, proč je nutné o těchto tématech mlčet co nejméně. Jdou přímo na dřeň, zpovídají hosty a bez příkras popisují vlastní zkušenosti. Nečekejte žádnou vatu, tohle je realita od žen, které vědí, o čem mluví.
Zeptali jsme se Annabelle, jak celý projekt vznikl, kde bere sílu k takové otevřenosti a co by poradila těm, kteří se v podobné situaci ocitli.
O vzniku podcastu
S Magdalenou Joy otevíráte témata domácího násilí a toxických vztahů. Co pro vás bylo tím hlavním impulsem, kdy jste si řekla, že je čas začít o těchto věcech mluvit veřejně?
V našem okolí se stupňovalo násilí ve vztazích a dlouho jsme s Magdou řešily, že je to téma, které stále zůstává ve společnosti jakýmsi tabu. Ženy zažívají za zavřenými dveřmi strašlivé věci a v menšinách se to bohužel děje i mužům. Svůj příběh jsem původně zveřejnila proto, abych očistila svoje jméno před pomluvami mého narcistického ex, jelikož jsme oba ze stejné branže. Ohlasy mě tenkrát zcela zaskočily a to byl asi největší impuls k tomu začít o domácím násilí a manipulátorech mluvit pro širší veřejnost.
Jak dlouho vám trvalo dojít do bodu, kdy jste si řekla, že už nebudete mlčet? Právě to je totiž největší kámen úrazu mnoha obětí – mlčení, stud a bagatelizace toho, co se jim ve skutečnosti děje.
Obě samozřejmě máme obavy, Magdička v tom navíc má i svoje dítě, a proto se sdílením vlastního příběhu zatím vyčkává. U mě to bylo tak, že jsem si řekla, že nemám co ztratit a pomoc jiným obětem byla silnější motivací než strach.
Proč právě název Vařený žáby?
Vařený žáby je odborný termín pro oběti domácího násilí. Podobně jako u Stockholmského syndromu dochází u oběti ke změnám vědomí a paradoxně silnému citu k agresorovi.
Naděje není jistota, že všechno dopadne dobře. Je to víra, že to má smysl, říká Annabelle
O toxických vztazích a domácím násilí
Mnoho lidí si domácí násilí stále spojuje výhradně s fyzickým ubližováním. Co všechno do této kategorie podle vás patří, i když to v očích veřejnosti často zůstává přehlížené?
Mezi domácí násilí se řadí týrání sexuální, finanční, psychické, sociální i fyzické. Sexuální násilí se týká znásilnění a manipulace sexem – agresor nutí oběť do různých technik, vyžaduje sex i v době, kdy partnerka či partner nemá zájem. U finančního týrání narcista ovládá veškeré příjmy i výdaje v domácnosti a staví oběť do pozice nesvéprávného člověka disponovat penězi. Psychičtí tyrani zase dlouhodobě partnera ponižují a shazují mu sebedůvěru tak dlouho, dokud je zcela nezlomí.
Sociální týrání znamená absolutní dohled, separovat od rodiny i přátel. Fyzické začíná zastrašováním, dupáním, boucháním do zdi, házením předmětů a končí fackami, pěstmi, omezováním na svobodě, či například škrcením. Například my s Magdou jsme se kvůli jejímu exmanželovi nebavily sedm let.
Proč je podle vás tak těžké rozpoznat toxický vztah, když jsme jeho součástí?
Jelikož už je oběť ve výše zmíněném syndromu vařené žáby, kdy se z pohádkové lásky ocitnete v hororu. V té době již jste ale závislá na kolečku emocí a není lehké z toho vystoupit. Díky manipulaci má po krátké době oběť dojem, že je chování agresora v pořádku.
Setkáváte se s tím, že lidé své zkušenosti bagatelizují slovy, že to vlastně nebylo tak hrozné? Čím je podle vás tento obranný mechanismus způsoben?
Je to častý psychologický jev, oběť totiž často chování zná buď z dětství, nebo z blízkého okolí, a proto mu toto prostředí připadá povědomé, tudíž „bezpečné“.
Vařený žáby moderuje Annabelle Fárová a Magdalena Joy
O obětech a jejich tichu
Proč oběti často zůstávají ve vztazích, které jim ubližují, a co byste vzkázala těm, kteří to zvenčí nechápou?
Navážu na předchozí odpovědi, oběti zkrátka nevyhodnocují situaci jako nijak extrémní. Lidem, kteří tomu nerozumí, bych vzkázala, že vím, že je těžké pochopit, čím si týrané osoby prochází. Na místě je v tomto případě hlavně respekt, soucit a nehodnotit situaci, o které nic neví. Pro samotné oběti je strašně těžké o tom mluvit a útoky z vnější strany, například na sociálních sítích, je mohou velice psychicky poškodit. Tím, že kdokoliv zpochybňuje výpovědi oběti, se nevědomky staví na stranu manipulátora či narcisty.
Jakou roli v tom hraje stud, strach nebo pocit viny?
Vždy je v tom stud a pocit viny, to jsou zkrátka následky těchto toxických vztahů. Pro nikoho není příjemné přiznat sobě i okolí, že místo lásky dostal ve vztahu agresi a psychický teror a stal se obětí.
Je něco, co okolí obětí dělá v dobré víře, ale ve skutečnosti tím může situaci ještě zhoršit?
Nepomáhá řešení situace „třetí“ stranou. Pokud týraná osoba sama nechce, bohužel se jí nedá pomoci, a to ani v odborných organizacích. I zde je totiž potřeba, aby si o pomoc řekla samotná oběť.
O podcastu jako bezpečném prostoru
Jak pracujete s tím, aby byl podcast bezpečným prostorem nejen pro hosty, ale i pro posluchače, kteří mají vlastní zkušenost s násilím?
Hostům nabízíme možnost svěřit svůj příběh i anonymně bez zveřejnění obličeje či jména. Jelikož rozumíme problematice, snažíme se rozhovory vést citlivým a terapeutickým způsobem. Magda se věnuje terapiím i v běžném životě a dochází za ní klienti.
Stává se, že se vám po odvysílání dílu ozývají lidé se svými příběhy?
Ano, máme stovky různých příběhů, některé z nich budeme i sdílet a vážíme si důvěry svých fanoušků.
Nesete si některé příběhy s sebou i po nahrávání? Zda vás to nevrací do chvil, kdy jste sama něco podobného zažívala. Nebo je to naopak terapie, jak to vše zpracovat?
Sdílení příběhů je vždy psychicky náročné a svým způsobem je to i pro nás určitá forma terapie. Silné ženy nás ale tímto naopak motivují a pohání kupředu, že na to nejsme samy.
O společnosti a systému
Máte pocit, že se česká společnost v tématu domácího násilí někam posouvá, nebo se stále točíme v kruhu?
Bohužel, mnoho lidí stále nemá vůbec o tomto téma přehled a vynáší zcela nesmyslné soudy. Máme dojem, že ani politici, ani média se o to dostatečně nezajímají. Například na silný příběh Angie, kterou partner málem zabil a připravil o zrak, nevyšel článek ani v jediném českém bulváru, kromě vašeho webu, i přes to, že se jedná o mediálně známou osobu. Více je zajímalo, jak bude trávit Valentýna, což je za nás opravdu bizár.
Co podle vás v systému nejvíc selhává – prevence, pomoc obětem, nebo práce s agresory?
Za nás za obě úplně všechno. Od prevence, která by měla být již na základních školách až po zákony, které absolutně nechrání oběti.
Je něco, co by se podle vás mělo změnit okamžitě?
Ochrana obětí. Například v azylových domech pro oběti domácího násilí, jsou ženy, které soud a OSPOD donutí sdílet s toxickým manipulátorem dítě ve střídavé péči. Styk s agresorem je pak dlouhodobě traumatizující.
Annabelle Fárová je také úspěšnou zpěvačkou
O odvaze mluvit nahlas
Co pro vás osobně znamená mluvit veřejně o takto těžkých tématech?
Je to pro nás obě poslání a chceme dosáhnout velkých věcí a ideálně oslovit i politiky a změnit nefunkční zákony.
Setkala jste se někdy s nepochopením nebo kritikou za to, že tato témata otevíráte?
Ano, to je můj denní chléb. Od sprostých nadávek, dehonestování mojí osoby, konspiračních teorií až po cíleně vykonstruované lži za účelem ublížit. To samé ale bohužel čeká každého, kdo nechce mlčet o vážných tématech.
Máte pocit, že se kolem podcastu vytváří komunita, která si navzájem pomáhá?
Rozhodně ano, jsme za to vděčné a děkujeme za obrovskou podporu.
Závěrem
Pokud by si měl posluchač z podcastu Vařený žáby odnést jednu jedinou myšlenku, jaká by to byla?
Že každý má sílu odejít, postavit se za sebe a nenechat se uvařit.
Co byste vzkázala člověku, který právě teď čte tento rozhovor a má pocit, že je ve vztahu, který mu ubližuje?
Vyhledat pomoc, ať už nejbližších, nebo odborníků a utéct, dokud je čas.